Prokletí levičáckého myšlení

13. 02. 2017 13:30:00
V levičáckém myšlení je stále přítomen názor, že občan není zodpovědný sám za sebe, za všechno je zodpovědný stát. Levičákovi ovšem nic nevyhoví, i kdyby pečení holubi padali samovolně do úst, nebylo by to pravé ořechové.

Ono je to totiž velmi pohodlné za nic neodpovídat, nevyvíjet žádnou nadbytečnou iniciativu a jen remcat, že je všechno špatné. Politici levicových stran na to navazují a slibují, že tato přání splní. Tím vzniká jakýsi lživý mýtus, že vláda je téměř všemohoucí a pokud nerozdává plnými hrstmi, potom něco zatajuje, krade a žije na úkor „lidu“. Že by snad také občané mohli být zodpovědni za svůj stát, je nepřípustná myšlenka, kterou si nedovolí politik vyslovit ani šeptem, pokud chce být zvolen tímto nezodpovědným davem levičáků. Levičák totiž za nic nemůže, nikdy nic špatně neudělal, vždy se správně rozhodl. Všichni jsou povinováni ho jen chválit a slibovat nápravu křivd na něm spáchaných.

Tato situace ublíženosti vytvářející „blbou náladu“ je výslednicí celého polistopadového vývoje napodobující evropské paradigma „zbožnění jednotlivce“, který má jen práva bez povinností, ale u nás ještě podpořené komunistickým režimem, který nutil lidi se veřejných věcí nezúčastňovat a jen poslouchat. Různá omezení, která stát klade, neobsahují povinnosti vytvářet hodnoty pro stát a zajistit do budoucnosti jeho existenci. Občan má jen dostávat a není jasné, kdo to má garantovat, populističtí politici tvrdí, že oni. Tím utvrzují občany ve falešném vědomí, že na pravidelný příděl pečených holubů shůry mají právo, které není plněno, a oni jsou šizeni. Toto přesvědčení je v levičáckém myšlení trvalé, vůbec nezáleží na životní úrovni, lidé se mohou mít velmi dobře, stále budou mít pocit křivdy a šířit „blbou náladu“. Levicová populistická politika je v pasti, levičáka nikdy neuspokojí a vždy bude špatná. Nejhorší je ovšem „blbá nálada“ na základě neustálé představy o okrádání. K tomu přispívají hádky mezi politiky, ve kterých se vzájemně z krádeží obviňují a nejhorší na sebe plivají. Přitom si nemyslím, že všechno dělají politici špatně. Jenže úspěchy nejsou nikde vyzdviženy.

Zbožnění jednotlivce je virtuální, jednotlivec musí obstát v tržním prostředí a vydělávat. To levičáka vede opět k přesvědčení, že to není správné, vlastně by si měl dělat jen to, co chce, co ho baví, a ty pečené holuby dostávat jako právo. Proto také pošilhává po komunistickém režimu a někdy jej adoruje. Vina je opět „blbá nálada“, tedy přesvědčení, že má dostat ony holuby, kteří nepřichází. Některé nepříznivé společenské jevy levičáctví napomáhají rozšiřovat a udržovat. Tím je především nezasloužená nezaměstnanost a nízké platy. Na tom druhém mají levičáci zásluhu také, protože nepracují v odborech, a na rozdíl od svých dědů, svoje práva nehájí. To je následkem individualistické výchovy a rozkladu kolektivní sounáležitosti.

Levičácký individualismus

Levičáctví doprovází modernistické paradigma jako stín, nelze se ho zbavit překročením, je dáno celou ideovou nadstavbou doby, je odlitkem neomarxistických ideálů. Působí na něj představa o beztřídní společnosti, kde bude „každému podle jeho potřeb“. Tito dnešní lidé nejsou někdejšími dělníky, kteří bojovali za lepší výdělky. Ti tehdejší dobře věděli, že „bez práce koláče nejsou“. Dnešní se nesdružují nějak ochotně v obranných spolcích, aby bojovali. Jsou individualisty stejně jako ostatní občané. Proto jsou tak snadno ovladatelní.
Celou společnost postihl fenomén „odloučení“. Lidé nejsou schopni založit velké politické strany a v nich trvale pracovat, vybírat kvalitní kandidáty na poslance, žít spolkovým životem. Nechali se přesvědčit, že ve stranách pracovat nemusí, stejně tak jako vůbec nic politicky dělat nemusí a hodní politikové všechnu práci za ně odvedou. Potom to dopadá tak, že strany jsou malé a placené sponzory, slouží především lobbistům a oligarchům. Ale dnešní občané tvrdí, že za to nemohou, na rozdíl od svých dědů nevyužívají demokratického režimu a stranické politiky, ve které jedině mohou prosadit svoje zájmy. Konečně ani vlastně neví, co by měli prosazovat. Mnozí ani programy politických stran nečtou a myslí si stále, že za ně někdo něco udělá. To se ještě nikdy nestalo, všechno, prostě všechno, se vždy musí vytvořit prací a vybojovat. Kdo nedělá, nesklízí. To platí i pro politiku.

Pokud se sejdou více než dva lidé, které k sobě nepoutá pragmatický kalkul, pohádají se a nejsou schopni spolupracovat. Každý myslí na sebe. Absentuje myšlení přesahující jednotlivce. Absentuje představa o blahu celku, o národních zájmech, o budoucnosti společenstva. Tato představa je sice všeobecná, pravicově smýšlející občan se snaží v tomto paradigmatu se přizpůsobit, stará se o sebe bez ohledu na společnost, u levicově smýšlejícího je ovšem schizofrenie myšlení – společnost je špatná, protože nedává v dostatečné míře pečené holuby, ale levicový občan nevykonává žádnou snahu ji měnit. Současné „odloučené“ levičáctví vyplývá z fenoménu odloučení jednotlivce od společnosti, ze ztráty identity s národem, státem, obcí a vůbec domovem. Individualistické levičáctví zůstalo jako torzo původního kolektivního levicového myšlení, poté, co společnost zachvátil fenomén „odloučení“ a sounáležitost se vytratila. To se stalo diskreditací kolektivní identity za komunistického režimu a zároveň prosazováním západního individualismu.

Chybí elementární představa o zodpovědnosti za funkční společnost. Chybí představa o uspořádání společnosti a její budoucnosti. Občan je chudák, který nic neovlivní, protože nic ovlivňovat nechce, považuje se za příjemce „práv“, které padají shůry a na které má „nárok“. Samozřejmě, že mnoho lidí neodpovídá zcela tomuto vzoru, někteří částečně, jiní více. Bohužel je jich hodně na to, aby ovlivnili volby.

Levičáci netvoří žádný kolektiv, tak jako jej netvoří nikdo jiný. Lidé obecně se dovedou sejít dočasně jen při emotivních protestech nebo pragmatických akcích. U obchodních domů v době slev je jich více než na protestech proti migrantům, kde se sejdou tak maximálně třikrát. Potom je to přestane bavit a skončí v hospodě, kde remcají, že vláda neudělala to, co si žádají.

Oproti levici v minulosti, oproti dědům pracujícím ve velkých politických stranách jako byli někdejší Agrárníci, Národní socialisté, Sociální demokraté, Lidovci, jsou dnešní levičáci individualisté. Chybí jim sounáležitost, zodpovědnost za společnost a vize budoucnosti. To ovšem neplatí jen o nich, ale ti ostatní obvykle spíše spoléhají na sebe. Levičáci spoléhají na druhé. Spoléhají na společnost, která se ovšem v jejich srdcích vytratila a pro kterou nechtějí nic udělat. Netvrdím, že současné strany, které se nazývají levicové a lidi, kteří levicově myslí, jsou těmito levičáky bezezbytku.

Závěr: Výsledky se musí dosahovat prací. Pokud chce někdo politiku pro lid, tak lid musí tu politiku dělat. „Blbá nálada“ vzniká z nicnedělání, z čekání na „něco“. Politika není jen rozhodování, je to práce. Je to především zodpovědnost za výběr kandidátů na kandidátky. Kde jinde než ve velkých politických stranách (100 tis. a více členů) se vyberou lidé, kteří nekradou, kteří nezaprodají stát, o kterých se ví, jak se chovají? Kde jinde, než ve velkých politických stranách se vybere od členů dost peněz, aby bylo na vlastní tisk, web, instituce a volby, aby se nemuselo spoléhat na donátory, kteří zanesou do strany svoje zájmy.

Ještě nebezpečnější je volba lidí, kteří se odněkud vynořili, obvykle ze zahraničí, nic se o nich neví, ale jen krásně mluví a rozdávají peníze. Levičácké myšlení neuznává zásluhy, proto klidně takové lidi zvolí. Nebo mladí hoši, kteří za sebou nemají politickou kariéru, nejsou prověřeni ve složitých situacích, neví se o jejich reakcích. Zde jsou velmi nebezpečné přímé volby osobností, protože lidé se snadno nechají „okecat“ krásnými řečmi a masivní mediální masáží, jejíž financování obvykle přichází z nějakého zahraničního zdroje a podle toho také potom politika vypadá. Nezapomeňme, že globální kapitál má takové obrovské prostředky, že financování čehokoliv není problém.

Vládnout pomocí referend je mýtus, na který se přilepili individualističtí levičáci, kterým se nechce zakládat velké strany, dělat programy a zodpovědně vybírat politiky. Referenda mohou být jen doplňkem politiky, protože v referendech není osobní zodpovědnost. Individualisté stejně ani k referendům chodit nebudou, takže rozhodování bude ještě méně demokratické a ještě více nezodpovědné.

Postupující globální moc potřebuje vládnout bez lidu, potřebuje úplatné lidi na všech pozicích. Na pozicích občanů jsou individualističtí levičáci ideálním substrátem. Jsou úplatní stejně jako jimi odsuzovaní politici a úředníci, dají se koupit nějakými materiálními dary, dotacemi, důchody apod. Globální oligarchové ovládnou za jejich zády všechny zdroje, které země má, zlikvidují střední třídu, která jediná má nezávislé prostředky a může se penězi stavět transnacionální moci. Potom už nepomůže nic.

Autor: Vlastimil Podracký | pondělí 13.2.2017 13:30 | karma článku: 21.97 | přečteno: 749x

Další články blogera

Vlastimil Podracký

Nevíme, kde žijeme

Charakter současného života se nedá zařadit k žádnému tradičnímu evropskému ideálu, občas se objeví něco jako liberalismus apod., což ovšem není pravda. V podstatě žijeme v jakémsi chaosu.

5.3.2024 v 9:30 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 481 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Kam kráčíš Evropo?

Evropa je už ve své podstatě unikátní světadíl. Je složena z mnoha národů, z nichž jen některé se exkluzivně cítí Evropany, většina směřuje svojí kulturou a vazbami jinam.

3.2.2024 v 17:45 | Karma článku: 28.48 | Přečteno: 917 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Fialova vláda jako budíček do reality

Myslím si, že selhání Fialovy vlády je tolik, že to musí vzbudit národ k činu. Většina věcí vypadá jako schválnost, jako by si dělali z nás legraci.

13.1.2024 v 14:11 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 322 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Dezinformace a megalež

Na jistém památníku v českém městě musel být odstraněn nápis popisující dnešní dobu slovy: „Lež se stala normou“. Establishment donutil nápis stáhnout.

2.12.2023 v 18:30 | Karma článku: 30.12 | Přečteno: 1147 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 246 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 145 | Diskuse
Počet článků 118 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 951

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...