Bitva o Babišovy preference

Babišovy preference by chtěli všichni. Ale nikdo z aspirantů na volební úspěch není Babiš. Základní otázkou dneška nejsou všechna ta obvinění Babiše, ale: „Proč proboha má ten Babiš takové preference? Musíme mu je přece vzít!“

Odkryté zákulisí politiky

  Neuvěřitelná masivní mediální kampaň vedená všemi prostředky upoutat pozornost a dehonestovat Babiše má vzbudit emoční reakce zaměřené k odsouzení Babiše jako lháře a podvodníka, když už není možné ho zbavit přízně voličů jinak. K těmto obviněním ve skutečnosti mnoho schází, zvláště rozhodnutí soudu a dalších orgánů. Babiš prý byl nějak spojen s StB, ale metody této neslavné organizace jak vidět používají jeho oponenti. Neustálé štvavé řeči, neustálé obviňování bez soudu (stokrát opakovaná lež se stává pravdou), neustálé sledování včetně odposlechů, nasazení provokatérů, nucení vysvětlovat kdejakou prkotinu, psychologický nátlak nutící k emotivnímu a zkratovému jednání apod. To je možné proto, že proti němu je většina parlamentu, takže mnoho věcí může dělat i sněmovna a senát. Sdělovací prostředky z toho mají senzaci, určitě jsou pod tlakem a vlastně z toho nemohou nějak couvnout.    

  Z celé škály rétorických kampaní je smysluplný pouze požadavek, aby se nekoncentrovala moc finanční, politická a mediální v jedněch rukou. Tento požadavek je však stejně pouze symbolický, protože koncentrace mocenských prvků tu už dávno do značné míry je. Ale Babišova „otevřená koncentrace moci“ pouze okatě připomíná, jak ve skutečnosti politika funguje. Ostatní dělají totéž, pouze to daleko lépe kryjí, mocenské subjekty sponzorují politiky, kteří hájí jejich zájmy (zářným příkladem je Gross). Není v podtextu všech těchto útoků na Babiše zlost, že to všechno vlastně vynesl na povrch?

Babiš - fenomén doby

  Babiš je šikovný podnikatel. Je úspěšnou postavou pro každý jen trochu reálný režim. Pracuje v paradigmatu, které reálně existuje, dodržuje pravidla, která jsou. On je nevytvořil, on je pouze využívá. To, co dělá, dělají všichni úspěšní. Pohybuje se ve spekulacích na okraji zákona. To je velmi riskantní a hrozí „ujetí“ za hranice nějakou chybou, nějakým překročením. Víme, že každá chyba je hned podvod. Jestli takto někde „ujel“ nemůže být jasné ze štvavé kampaně, ve které se mísí pravda, lež, výmysly, domněnky a podsouvání v jedné fekální jámě.

  Babiš loboval v politice stejně jako kdokoliv jiný. Kdyby to nedělal, nebyl by bohatý a nebyl by v politice. Jeho obvinění, že úkoluje redaktory ve svých médiích, je směšné. Každý majitel média dosadí do něj svoje příznivce, a pokud nekonají jeho vůli, tak je vymění. Babiš se choval pouze nešikovně a je vidět, že v tom pouze nedovedl chodit, když chtěl redaktory úkolovat jako zaměstnance. Prostě Babiš se v politice učí, nezná všechny zákruty politiky a všechna pokrytectví s tím spojená. Jeho oponenti jsou staří matadoři, kteří to mají zvládnuté, vědí, že se s redaktorem sejít nesmějí, když je neposlouchá, tak ho vyhodí za nějaké banální selhání nebo nedostatečnou profesionalitu, načež si už ostatní dají pozor, aby sledovali linii, kterou pán vyjadřuje ve svých projevech.

   Musíme si uvědomit zásadní paradox: Do politiky se mohou dostat jen bohatí, buď přímo, nebo prostřednictvím chudých, které si platí. Opravdu bohatí jsou u nás jen ti, kteří dělali tzv. nemorálnosti. Chudý a morální se může jen tak akorát dívat z okna a nadávat. Když někdo jako podnikatel spekuluje s dotacemi a daňovými úlevami, není démon, je reálnou osobou reálného paradigmatu. Pokud to někdo považuje za nemorální, musí změnit pravidla, ne nadávat na chování lidí. Dotace a daňové úlevy jsou největším lákadlem a nejúčinnějším prostředkem demoralizace. Nevyužít jich znamená konkurenční nevýhodu a možná i úpadek.

  Zde je potřeba též připomenout, že téměř neexistuje politika oddělená od peněz. U Babiše jsou peníze transparentní, všichni na ně vidí, u jiných politiků stojí donátoři v pozadí a s loutkami manipulují. Ale ani to Babiš dobře neumí, dělal otevřeně věci, které se v politice musí pokrytecky předstírat. Není tedy rozdíl v tom, jestli je na scéně podnikatel nebo nepodnikatel. To každý ví. U nás není velká politická strana, která by byla nezávislá, žila z příspěvků členů a dělala politiku pro lid. Všechny strany musí mít donátory a tím pádem pro ně pracovat. Že by sponzor dal stamiliony a přitom za to nic nechtěl, je směšné.

Samotný obsah politiky

  Ale proč zrovna Babiš? Proč zrovna on má takové preference? Vzhledem k myšlenkové vyprázdněnosti intelektuální sféry, vzhledem k tomu, že intelektuální elity vůbec nemají žádnou smysluplnou vizi a jen papouškují svoje vzory a donátory, může mít i Andrej Babiš úspěch, protože nastolil nová řešení a na scéně není jiná figura. Toto řešení si mohl dovolit, protože byl nezávislý, nemusel se nikomu přizpůsobovat. Myslel si, že na prosazení své vize stačí, jak vidět, možná svoje síly přecenil a nepočítal, že oponenti budou tak silní a použijí takové prostředky.

  Lidé jsou znechuceni žvásty, které se vydávají za ideje a přitom jsou to buď ideologické ubohosti, obvykle neomarxistického charakteru, nebo viditelné manipulace sloužící nějakým zájmům mimo naši republiku, ubohé populistické sliby materiálního charakteru získávající tu nejméně myslící část veřejnosti. Všechny dosavadní strany se nedovedly vymanit ze svých mýtů. Žádná z nich nedokázala od doby transformace, že je schopna zodpovědně vést stát (možná bych připustil, že Sociální demokracie to v této vládě s Babišem částečně dokázala hlavně díky dobré hospodářské kondici státu). Programy těchto stran jsou buď staré mýty, nebo nové populistické sliby. Zájmy státu jsou v tom jen popelkou. Socialisté tradičně rozdávají nepracujícím, liberálové slibují snížení daní. Oboje je ohraná písnička.

  A najednou se objeví někdo, kdo je zcela pragmatický, žije zde a má zájem o prosperitu této země a to na rozdíl od jiných oligarchů, kteří přesunuli své sídla do zahraničí. Lidé volí Babiše proto, že přináší řešení v oblastech, o kterých si myslí, že jsou důležité. To je především dobré vedení státu a jeho financí. Každý ví jakou černou dírou je třeba zdravotnictví. Dodat do něho několik desítek miliard – nic se nestane, nikde to nebude vidět a peníze se ztratí jako v jámě na odpad. V soukromé firmě to není možné, investice se produktivně využijí, nekupují se zbytečné věci, nezaměstnávají se zbyteční lidé. Babiš mnohokrát ukázal, kde jsou mezery, kde peníze unikají. Spekuloval i se státními penězi, nakoupil obligace se záporným úrokem a prostě se choval jako hospodář.

  Zavedení EET je odvážný pokus o získání dalších daní, ve kterém se shodoval se socialisty. Nemyslím si, že je to zrovna nějaký vynikající projekt, ale domnívám se, že jeho význam v kladném i záporném smyslu nebude veliký, jen opozice toho využívá k předvolební rétorice. Ti, kteří kvůli tomu podnikání uzavřou, v dnešní době práci seženou jinde. Dluh klesl sice hlavně díky příznivé hospodářské situaci, ale vsadím se, kdyby tam nebyl Babiš, socialisté by dokázali peníze rozfofrovat a rozdávat na nárožích, aby si získali přízeň lidu. To připomínám chování Grossovy, Špidlovy a Zemanovy vlády. Těžko mohu posoudit, jak by se chovali politici liberálních stran, jestli by zase nesnížili daně. Ale jasné je, že Babiš snížení daní nechtěl (dokonce v rozporu ke svým příjmům ze svých podniků), dokud se nezlepší výběr daní a nevytvoří úspory ve státní správě. Není to snad rozhodnutí hospodáře? Nejprve je nutno ušetřit a potom lze snížit příjmy, nikoliv opačně, jak to liberálové neustále populisticky hlásají.

Závěr: Co se asi může stát, když zvítězí socialisté nebo liberálové a nebude tam Babiš? Socialisté všechno rozdají hlavně nepracujícím, budou si vymýšlet další úřady, aby zaměstnali svoje voliče a přátele, budou zadlužovat stát a možná skončíme jako Řecko. Liberálové sníží daně, aby přinesli užitek svým donátorům, zruší EET, i kdyby přinášelo úspěch, protože to slíbili svým voličům. Zájmy státu nejsou na prvním místě. Co by se změnilo odstraněním Babiše? Nic. Opakovaly by se stále stejné odrhovačky. Lidi už jich mají dost. Preference má Babiš proto, že nastolil nová témata a nová řešení. Hlavně však, že se vymanil z ideologického uvažování starých teorií, které už realita přestala poslouchat, a nastolil téma komplexního pohledu na státní zájem. Samozřejmě, že přitom nezapomněl na sebe. Samozřejmě, že se choval jako začátečník a měl očekávání, že jeho otevřenost bude oceněna. A udělal spoustu chyb založených na nedostatečném pokrytectví, na kterých ho jeho oponenti utáhli jako na nudli.

  Překonání centralizace moci, byť je jen symbolické, je ovšem podstatné a bez něj si další jeho vítězství nelze představit. Ovšem toto zrušení vazeb mezi politikou, penězi a médii musí zrušit všichni. Musí být vytvořeny pro to podmínky, ale hlavně zde musí být politická strana, která má velké množství členů, kteří si po malých příspěvcích zaplatí výdaje a pohlídají si naprosto spolehlivě, aby se do politiky žádný jiný zájem, než zájem občanů, nedostal. Zatím je v tom více očekávání, než skutečnosti.