Recenze: Idea českého národního státu ...

JUDr. PhDr. Stanislav Polnar, Ph. D. vydal recenzi knihy Stanislava Balíka a Vlastimila Podrackého o shora uvedeném názvu. Recenzi zde uveřejňuji a připomínám, že kniha je k dostání v běžných internetových a kamenných obchodech.

  Do rukou čtenářů se v posledních týdnech dostala kniha autorské dvojice Stanislav Balík a Vlastimil Podracký: Idea českého národního státu třetího tisíciletí, kterou vydalo nakladatelství Bodyart Press.  Lze jen konstatovat, že se jedná o literární počin originální, neotřelý a nabízející mnohé alternativy k současnému většinovému společenskému diskurzu. Text nepatří jednoznačně ani do kategorie odborné literatury, nejedná se však zároveň ani o dílo popularizační. Svébytný postoj a názory autorů se tak promítají i do výsledné formy jejich díla, kterou nelze jednoznačně klasifikovat, a tím méně zařadit do obvyklých kategorií či zaužívaných hodnotících klišé. Ta totiž často postrádají skutečný obsah a kritickou hodnotu. Tím, že autoři pracují s prameny i dalším informacemi poměrně volně, vzdalují se dnešním normám pro akademickou publikační činnost. Uvedená okolnost však jejich dílu nikterak neuškodila, a naopak díky výsledné originalitě jen a jen prospěla. Kniha však na druhé straně nepostrádá metodologický základ, systematiku a myšlenkovou konzistenci. Úvodní pasáž pojednává o dějinném vývoji české ideje, a její tudíž vlastní historická metoda výkladu. Následující oddíl pak čerpá z komparativního přístupu a vřazuje ústřední téma knihy, tedy ideu českého národního státu do širších souvislostí, a to jak geopolitických (Rusko, Evropa, globalizace), tak i filozoficko-ideových (neoliberalismus, postkomunismus, postmoderna). Pozitivní výklad a analýza pak převažují v části tvořící vlastní jádro knihy, jež je věnováno představám o základní struktuře a uspořádání českého národního státu v turbulentní době třetího tisíciletí. Autoři se v závěru nevyhýbají ani formulaci názorů na vztah mezi Českem a Evropskou unií, která je ostatně tak signifikantní pro diskuzi v našem veřejném prostoru.  

  Kniha Idea českého národního státu třetího tisíciletí není laděna pouze kriticky, i když místo kritičnosti lze spíše hovořit o myšlenkové alternativnosti. Za velkou přednost textu lze považovat hledání a předkládání vlastních stanovisek a možných řešení. Tato tendence je nejsilnější ve třetí hlavní části knihy, která se pokouší hledat a definovat právě onu ideu českého národního státu. Autoři vyzdvihují zejména pojetí národní sounáležitosti prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. V tomto kontextu kladou důraz na přijetí základních tezí Masarykovského a nadčasového humanismu. Národní zájem poté definují zejména zachováním fyzické a kulturní existence národa, českého státu jako oddělené a vnitřně samostatné jednotky a udržením národní jednoty. Pro logiku argumentace je v tomto ohledu typické, že text často ztotožňuje český národ a stát, čemuž současná národnostní skladba České republiky vyhovuje. Je logické, že v něm zaznívají kritická stanoviska k současné migrační krizi, i když se nevylučuje nutnost přirozené omezené migrace za prací.  
  Tak, jak se kniha přirozeně hlásí k odkazu T. G. M., nemůže pomíjet ani současné a budoucí možné vztahy ke Slovensku. Československo nemohlo být trvalým státním útvarem díky geopolitickým danostem a nedostatečné celkové síle. Za perspektivu autoři považují konfederativní spojení s Polskem, což však vyžaduje korekci jeho jednostranně proamerické a zároveň protiruské orientace. Na druhé straně však není propagován druhý extrém, tedy jakási novodobá obdoba všeslovanského rusofilství. Právě naopak je poukazováno na nutnost mít se současným Ruskem sice korektní, ale jinak obezřetné a ne příliš úzké mezistátní vazby. Kniha se tak vyhýbá krajním řešením a působí proto z tohoto hlediska uměřeně a realisticky. 

Každá koncepce národního státu se musí tak či onak vyrovnávat s fenoménem moderního nacionalismu. Nejinak je tomu v případě spoluautorů Stanislava Balíka a Vlastimila Podrackého. V první řadě oba odmítli zjednodušující a v dnešní době často převažující stanovisko, dle nějž je ryzí vlastenectví ztotožňováno s primitivním a agresivním šovinismem. Zdravý nacionalismus pro ně znamená totéž, co patriotismus, tedy v podstatě obranu a zachovávající akci proti nezdravému a vše zpochybňujícímu univerzalismu. Český stát je v textu chápán jako stát národní, v němž státní a národní idea splývají v jednotu. Přirozeně se nabízí otázka, jaký postoj zaujmout k příslušníkům jiných národů, kteří již v České republice žijí a mají dokonce i státní občanství. Knižní text staví odpověď na otevřeném stanovisku, že Čechy jsou všichni, kdož se Čechy cítí a za ně se považují. Idea českého národního státu tedy vychází z identity, tedy jeho občany nemusí být pouze Čechové, protože větší význam má otázka osobního přesvědčení. Autoři se otevřeně kloní k Masarykovu pojetí národa jako součásti všeobecného lidství, kdy každý národ představuje jeho zvláštní a nezastupitelný rozměr. Kniha Idea českého národního státu třetího tisíciletí tak jednoznačně vylučuje možnou kritiku, která by ji lacině řadila do skupiny extrémně laděné a politicky motivované propagandistické publicistiky.

  Jaké z toho plyne poselství pro český stát, společnost a národ ve třetím tisíciletí? Podstatné je jediné, tedy zachování národa, vlasti, přírody a celé populace v ekologickém životě. Není možné se z vlastní země nechat vytlačit migranty, kteří své problémy nezvládli a vyvážejí je do našeho prostoru. To není nesnášenlivost, ale prostá a přirozená touha po přežití. Trvale udržitelný ekodomov musí být skromný, materiálově nízkonákladový a bez přehnaných energetický nároků. Zdroje musí být šetrně vyhledávány v okolí obce a maximálně v rozměru vlastního státu. Základem tohoto životního stylu je rodina s přirozenými reprodukčními schopnostmi žijící ve zdravém prostředí bez velkého cestování s maximálním využitím informační techniky. Nový životní styl nesmí stavět na konzumu, ale na přirozené kvalitě života. Autoři formulují český národní úděl jako kulturní zachování a dekolonizaci a ideově se trvale vrací k myšlenkovému odkazu T. G. Masaryka s jeho pojetím humanismu. Vyzvedávají návrat k národní pospolitosti a jejím sebeudržujícím a záchranným mechanismům, jež se vyvinuly v průběhu jejího dlouhého vývoje, a které nesmí být zapomenuty v dnešním univerzalistickém a multikulturním šumu.

  Neotřelý literární pokus Stanislava Balíka a Vlastimila Podrackého představuje originální myšlenkový koncept, jež stojí za přečtení. Hlavní síla a poslání knihy spočívá v její alternativnosti a způsobilosti stát se základem pro další diskuzi. A právě hledání nových cest má potenciál český národní stát i do budoucna uchránit a dále rozvíjet.