Fialova vláda jako budíček do reality

Myslím si, že selhání Fialovy vlády je tolik, že to musí vzbudit národ k činu. Většina věcí vypadá jako schválnost, jako by si dělali z nás legraci.

Vzdorovité malé dítě

  Česká vláda dala Ukrajině kazetovou munici, kterou potom odněkud z ukrajinského území byly odstřelovány obytné části ruského Belgorodu. Přitom česká republika se zavázala nepoužívat kazetovou munici, zatímco Rusko a Ukrajina tento závazek nemají. Tato dodávka proběhla bez jakýchkoliv závazků a podmínek z ukrajinské strany. Ostatní státy, které Ukrajině kazetovou munici dodaly (V. Británie), si vynutily příslib ukrajinské vlády, že tuto munici nebudou používat proti civilnímu obyvatelstvu. Ukrajina se drží závazků, které ovšem v případě České republiky nemá, takže použila na bombardování Belgorodu českou munici, kde ji žádný závazek neomezuje.

  Když Rusko chtělo v Radě bezpečnosti, aby Česko vysvětlilo tento postoj, ministr Lipovský to povýšeně odmítl. Co si o tom asi může myslet svět? Chce Česko, aby bylo odstřelováno civilní obyvatelstvo? Podporuje terorismus? Přitom stačilo vysvětlit na Radě bezpečnosti, že s bombardováním Belgorodu nesouhlasíme a kazetovou munici jsme dodali jako normální válečnou zbraň. Takto se staneme státem podporujícím terorismus. Udělal by to normální státník? Záleží naší vládě vůbec na postavení našeho státu? Přitom ukrajinská vláda se k bombardování Belgorodu nehlásí, protože si je vědoma, že je to teroristický genocidní čin. Ale my se k tomu hrdě hlásíme, protože odmítáme jej odsoudit. Ostatní státy hájí svoje zájmy, my se chováme jako vzdorovité malé dítě.

  Adorace Ukrajiny vyvěšováním ukrajinských vlajek je zběsilá touha se k něčemu vyjadřovat, ale poškozuje to právní vědomí. Cizí vlajka může být vyvěšena jen vedle naší, což v mnoha případech není. To se ještě zvyšuje pronásledováním lidí, kteří vlajku chtěli stáhnout. Jak se na to bude dívat budoucnost? Nebo si snad Fiala myslí, že budoucnost neexistuje, že on bude vládnout věčně?

  Naštěstí soudy ještě rozhodují většinou spravedlivě a lidé, kteří vyslovují svůj názor mohou být pouze vyhozeni z práce. Pokud se to stane (učitelka Bednářová, rektor Ševčík), co bude dál až se změní vláda? Nebo se vláda nikdy nezmění?

  Cenzura se uskutečňuje skrze soukromé sdělovací prostředky a poskytovatele. Jsou si vědomy tyto prostředky, že se jednou budou zodpovídat za svoje jednání? Vždyť ústava platí pro všechny, nejen pro státní instituce. Veřejné sdělovací prostředky mají za úkol informovat vyváženě a pravdivě. To nedělají. Převážně zveřejňují ukrajinskou propagandu a opačný názor blokují. Někdy šíří dezinformace.

  Viditelná služba cizím zájmům nastala zastropováním energií u prodejců, nikoliv u výrobců. Vláda vyplatila velké peníze cizím společnostem. Elektrická energie mohla být dodávána přímo spotřebitelům z ČEZu. To není jen otázka spotřebitelů, to je hlavně otázka podnikatelů, kteří dnes ukončují činnost. To bude pociťovat lid ještě po mnoho let. Kvůli tomu klesne životní úroveň po dlouhou dobu. Vzpomene si někdo potom, až bude těžce zápasit náš podnikatel se zahraniční konkurencí, že za to může Fiala? 

Morální rozvrat státu

  Nemorálnost začíná lží. Lež je vědomé šíření informace, která neodpovídá realitě, a navíc to slouží jako záměrné poškození někoho jiného (neučiníš křivého svědectví proti bližnímu svému). Lháři většinou svoje lži nedovedou vysvětlit (také nemohou), možná se pokusí o nějakou manipulaci, ale ta před znalými lidmi neobstojí. Lidé jim tedy nevěří, pravda je mocná zbraň a vždy jaksi pomalu prosakuje do vědomí lidí. Lži věří jen ubožák, který není schopen myslet, nebo ten, kdo je sám lhář. Proto v diskusích začnou používat lháři většinou nemorální metody, neuvádí argumenty, ale snaží se o nálepkování a diskreditaci oponentů. Najednou se oponent dozví o sobě věci, které by ho ani nenapadly. I když nikdy nebyl komunista, najednou je komunistou - lež se lepí jedna na druhou. Obvykle je označován za ruského agenta nebo se dozví, že je dezolát. Důkazy být nemusí.

  Hlavní metoda vědomých lhářů, je obviňovat ze lži druhé, obvykle hned na začátku jakékoliv rozpravy, aby se oponent musel soustředit na svoji obhajobu a nemohl říci svoje názory. To je odvádění od tématu, které sofistikovanější lháři používají i během rozpravy. Podstatou je zavést řeč na osobní záležitosti a nezabývat se tématem.

  StB metody slaví úspěch v ústech lhářů. Především se o oponentovi musí najít v minulosti něco, co slouží k propagandě proti němu. On se potom hájí a celá diskuse rozbředne. To se už dělo s Babišem, který se vlastně nedovedl pořádně hájit, nedovedl nic vysvětlit. Na Zemana se vytahovalo všechno možné (on ovšem tomu nahrával svojí povahou a chováním). StB metoda je k odvádění pozornosti. Nejedná se o tématu, o důležitých věcech, ale o osobách.

  Postupně nastává rozklad. Propaganda má za úkol zatemnit mozek a přinutit lidi věřit lživým iluzím. Protože lež má krátké nohy, je nutno zavést cenzuru, aby oponenti neměli žádný prostor. Postupně i diktaturu, protože oponenti budou vyjadřovat názory na ulicích. Protože jsou to dezoláti, je nutno, aby je policie rozehnala.

  Společnost se štěpí nejen podle konfliktní ideologické linie, ale také podle víry, tedy podle té části reality, ve kterou lidé věří. Nastává rozchod přátel, nastává rozbroj v rodinách, spolky se štěpí. Východisko je o politice nemluvit, to ale nejde, když realita je na politice závislá. Pro lháře nastává zatemnění mozku, lež osobu zcela ovládne. Lidé se potom chovají jako monstra, jako případy pro psychiatra. Začínají svět vidět ve své iluzi. Kdo jí nevěří, je postupně vyřazen, bývalí přátelé se rozchází, hádají se, osočují se. Lidé se uzavírají do sebe. Nemyslím si, že případ střelce na Filozofické fakultě je toho přímým následkem, ale určitě k tomu přispívá.

  Mnozí lidé šíří jen zlo. Bývalý předseda sněmovny Vondráček je kritizován těmito zombie, těmito nelidmi, že hrál v budově PS na kytaru. Tím jen potvrdil, že je normální kluk, který se chce bavit. Co je na tom tak špatného, že se to stále používá proti němu, že to zombie stále používají jako argument? Ministr Blažek si vyprávěl v hospodě se svým někdejším známým a politikem. Protože se změnila doba, zombie chtějí, aby se takoví lidé izolovali. Ministr Blažek to neudělal, protože není zombie, je normální člověk, který si pokecá s člověkem, kterého dříve znal z politiky. Psychiatrická klinika ještě stále z našeho státu není, ještě jsou normální lidé. Doufám, že se brzy probudí.

  Kde se ztratila tolerance? Tolerance prostě není možná, když se vede válka. „Jsme ve válce“. „Ale já jsem zatím nepoznal žádnou příčinu války, mně nikdo neublížil, abych ho musel nenávidět.“ Tato diskuse se začala dávno, možná před deseti lety, do té doby se tolerovali dokonce i komunisté, ale těm se odpustilo. I Havel to říkal: „Válka už nebude“, armáda se rozpouštěla a tanky v Martině se nesměly vyrábět.

  Najednou jsem se dozvěděl, že „jsme ve válce“ (tenkrát ještě jen hybridní). To odněkud přišlo, někdo si to někde vymyslel, aby válka byla, aby byly rozbroje, aby se lidé nenáviděli. Doposud jsme přece žili v otevřeném liberálním světě, kde každý s každým obchodoval bez podmínek a byl mír. Kdo si vymyslel válku? Kdo za tím stojí? Tato válka na Ukrajině je už jen následek toho dávného rčení: „jsme ve válce“. Ale důvod k ní také nevidím.

  Lidi už neposuzují druhé podle ničeho jiného, než podle své ideologické iluze. Dříve jsem zažívat takové osoby v komunistickém režimu. Byly osoby, pro které nebyl jejich soused hodnocen podle chování, ale podle toho, že je to buržoasní element. Všechno, co řekl, bylo buržoasní už předem, byť by mluvil třeba o počasí. Takový komunista, když o něm mluvil, nejmenoval ho, ale řekl: „Ten buržoa se dnes vydal ….. atd“. Tento člověk ještě rok předtím se normálně bavil s dnešním buržuou, vůbec ho nenapadlo nějak proti němu vystupovat.

  Dnes se tak chová např. ministr Rakušan. Občany pokojně protestující na shromáždění nazývá dezoláty. Je zapotřebí dát lidem jiné názvy. Nemohou to být ty původní, najednou to nejsou lidé, jsou to nepřátelé na odstřel.

  Jedna z metod, jak nálepkovat oponenty, je nazvat je právě tak jak se chová sám aktér. Rakušan je si vědom, že jeho vláda je dezolátní, proto promtně nazve svoje oponenty dezoláty (podle sebe soudím tebe). Lháři a dezinformátoři prvně nazvou svoje oponenty dezinformátory. Tím zmatou lid, nikdo neví, kdo je kdo, člověk mluvící pravdu je označen za dezinformátora, dezinformátor se staví jako nositel pravdy. Než se lid zorientuje, tak to chvíli trvá, pro méně myslící je potom problém se v tom zmatku vyznat. Chaos je potřebný proto, aby se oponentní síly těžko orientovaly a nedokázaly se organizovat.

  To je začátek vnitřní války. Zatím jsme v první fázi. Lidé se stěhují každý na svoji stranu barikády. Formují se k boji. Začalo to lží, která nesmí být zpochybněna, ostatní je záležitostí postupné prostupování lži společností.

  Lež vytváří protilež. Na druhé straně konfliktní linie se formuje druhá iluze. To není jen ta využívající pravdy jako nejmocnější zbraně, ta je tam samozřejmě, ale i protilež, opačná lež, jakási antiteze. Najednou lidé začnou tvrdit, že za komunistického režimu bylo lépe. Myslím si, že mohlo být lépe jen nějaké skupince lidí. Ale dnešní lidé si už nepamatují, nežili padesátých letech, neví ani proč lidé v r. 1989 tento režim svrhli. Někteří oponenti to staví do opozice k dnešku. To je naprosto nesrovnatelné a pravdivé může být jen v některých věcech. Protilež obvykle jen diskredituje oponenty. Vítězí pouze pravda. Ta diskredituje lháře na obou stranách.

Závěr:

  Současná vláda dělá viditelně škodlivé věci. Znehodnocuje postavení našeho státu ve světě, lže o svých jednáních, lže o lidech, snaží se o cenzuru, vyvolává vnitřní válku, škodí hospodářsky. Je to tak viditelné, že lidé by se měli probudit. Takto nemůžeme žít.

  Také si musíme uvědomit, že je nutno se sjednotit na společné ideji, která se postaví před všechny ostatní vize a tím oslabí rozpory. Tato idea může být jen ideou národa a státu, protože jiná univerzálně použitelná idea není.