Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svět podle Putina

26. 06. 2017 13:30:00
Televize Prima pořadem Svět podle Putina dokázala, že žijeme ve svobodné společnosti a nejsme zatím ovládnuti cenzurou, i když jsem slyšel mnoho hlasů proti vysílání tohoto pořadu.

Kdo má vlastně pravdu? Má Putin pravdu? Na to je těžká odpověď. Každý svůj svět nějak interpretuje, povrchní účastník vidí protichůdné myšlenky, jenže pravda není relativní, pravdivé vidění světa existuje, ale je potřeba jej hledat. K tomu je zapotřebí čistá mysl, logika a hodnoty, kterými se člověk řídí. Metodou je diskuse a hledání pravdy. Pokud je hodnotou nenávist a snaha jednu ze stran pošpinit, nezjistí se pravda. Putin určitě říká svému národu mnoho dezinformací a my je dokonce ani neznáme. Ale naše sdělovací prostředky na tom nejsou lépe. Vycházím ovšem z toho, že pravda je jednak nejmocnější zbraň (pokud ji lze použít) a jednak je potřebná pro správná rozhodnutí.

Putinův svět a jeho mýty

Pořad byl celkem nudný, některé otázky pana Olivera Stona ohledně Putinova života byly spíše pro bulvár. Putin neřekl nic víc, než už řekl dříve. Přesto to celé divadlo, někdy až pompézní, mělo význam, protože Putinovy názory byly shrnuty do jednoho cyklu. Trapný byl spíše Stone, který pietně navštívil Leninovu mrtvolu u kremelské zdi a Putina moc neprovokoval. Viděl bych spíše potřebnou diskusi o obsazení Krymu, které naštvalo celý svět.

Putinovo pokrytectví se týká také pozice na Kavkaze. Nedovolil osamostatnění Čečenska, ale velice hájí samostatnost Osetie a Abcházie, které se odtrhly od Gruzie. Situace na Krymu nebyla taková, jak tvrdí. Obyvatelstvo nebylo přímo ohroženo ukrajinskými nacionalisty z Majdamu. Kyjevská pučistická vláda neudělala ani pokus o nějaký zásah na Krymu. Je sice pravda, že se mohlo ledasco připravovat, možná i vypovězení smlouvy o pronájmu základny v Sevastopolu, ale k tomu nedošlo a těžko se dokazuje, že k tomu mělo dojít. Pouhé přání obyvatelstva k zásahu neopravňuje. Pokud se přidržíme evropských hodnot a budeme je sledovat všude stejně, tedy v Kosovu stejně jako na Krymu, potom by mělo obyvatelstvo Krymu právo se rozhodnout o svém osudu bez zasahování zvenčí.

Putin nikdy nevysvětlil, a Stone se ho na to neptal, proč okolní národy Litevci, Lotyši, Estonci, Ukrajinci, Gruzínci mají z Ruska strach a raději hledají svoje místo pod křídly NATO. Vědí totiž, že NATO neohrožuje jejich nezávislost, kdežto Rusko se zatím nenaučilo žít v souladu s okolními národy, stále jsou živé obrazy někdejší ruské hegemonie. Putin místo, aby je uklidňoval, sází na silná slova a mluví o bezpečnostním koridoru okolo Ruska, tedy jen o svých zájmech. Myslím si, že nepravdivé je mínění, že rozhodující je zahraniční intervence. Toto mínění je vidět i u nás, kde je za vše vinen Putin, ale i v Rusku, kde za vším špatným stojí západní imperialisté a USA. Přecejen národy zatím rozhodují alespoň o základní orientaci.

Putinovy obavy ze Západu jsou nicméně oprávněné, NATO má vojenskou sílu (vyjma strategických zbraní) zhruba desetkrát větší. Přesto se Putin dělá silnější, mluví o rovnováze, snaží se zastrašovat, což je trochu trapné, když stav armád je všeobecně znám. Jeho budování strategických bodů (Krym, Sýrie, Podněsteří) ukazuje na viditelnou snahu o rovnováhu alespoň regionální. Sen o obnovení světové rovnováhy je ovšem při hospodářských možnostech Ruska neuskutečnitelný a jistě nedává Putinovi spát. Pozice slábnoucího medvěda není asi příliš příjemná a může vést i k nepříznivým reakcím. Má pravdu, že by se neměl příliš dráždit. Obkličování zeměmi NATO s vojenskými cvičeními na hranicích může opravdu přinést konflikt.

Putin vede mediální válku proti Západu, ale k disposici má jen Rusko, kde ji může uplatnit. Zatímco mediální možnosti Západu jsou mnohem větší a protiruská propaganda je opakována v celém světě a má obrovský dosah. Putin se snaží o propagandu svoji, kterou určitě uplatňuje i u nás metodami, které se nabízí. Je to dobře, je zapotřebí srovnávat a hledat pravdu, protože naše sdělovací prostředky bohužel pravdivě neinformují.

Mýty Západu a vědomé lži o Rusku

Je dobře, že sám Putin rozkryl vědomé lži, které se o současném Rusku vypráví, a k těmto tématům právě by se měla vést mediální diskuse. Protože on uplatňuje svůj pohled, je zapotřebí jej pravdivě komentovat.

Lži o Rusku staví na starším mytologickém základu, jinak by neměly žádaný účinek. Rusko totiž musí být už z principu nesympatické, aby se další odsudky mohly k tomu snadno dodávat. Jednak je to na Západě rozšířená mýtus o Rusku zaostalém a despotickém. Předkomunistické Rusko byl zaostalejší feudální stát v podstatě obdobný evropským monarchiím, pouze ve vývoji poněkud zpožděný. Češi žijící v tomto státě tam byli úspěšní, na cara si nestěžovali a šli rádi za něj bojovat v první světové válce. Ostatní Evropané tam také většinou zbohatli a nestěžovali si. Určitě to nebyl tak špatný stát, jak jej později komunistická propaganda líčila.

Myslím si, že člověk za Západu, který se do Ruska dnes dostane, se diví, že je to normální vyspělá země (vyjma venkovských oblastí). Tisk je většinou kritický a není vidět cenzura (kterou ovšem nemusíme vidět). Kdo tu hledá totalitní režim, nenajde jej. Západní mýty o Rusku jsou podpořeny izolací, většina Evropanů v Rusku nikdy nebyla, zatímco opačně je to úplně jinak. Evropské poměry zná v Rusku kdekdo, všichni se stále s Evropou srovnávají, mladí lidé v Evropě studují, všichni vědí, že to a to je v Evropě lepší nebo ne. Opačně tato znalost není. To podporuje falešnou mytologii Evropanů, zatímco Rusové o Evropě si mýty nevypráví a dokonce i státní propaganda má problém Evropu nějak pomlouvat a něco nepravdivě podávat, zatímco opačně se dá o Rusku vymyslet téměř jakýkoliv nesmysl. Přesto je v Rusku režim, který bychom asi nechtěli, protože do demokracie, na kterou jsme si zvykli, přecejen ještě mnoho chybí.

V rámci západní mytologie se šíří historická lež - Rusko vždy ohrožovalo Evropu. Vyjma komunistického období na tom není nic pravdivého. Komunistické období ovšem bylo specifické, protože komunisté byli v každé zemi, někde k nim inklinovala polovina obyvatelstva a svalovat všechny špatnosti jen na Rusy (ještě z toho vyjímat ostatní národy SSSR) je neuvěřitelná hloupost. Typická je ukrajinská kampaň proti Rusku jako pachateli tzv. ukrajinského holocaustu, která nese všechny znaky manipulace. Ruský národ doplatil na komunistický režim možná nejvíce ze všech národů, když počítáme občanskou válku a skutečně všechny oběti. Také bolševická kolektivizace zemědělství přinesla ukrajinský holocaust v počtu tří milionů lidí, další tři miliony zahynuli ze stejných důvodů v jiných oblastech SSSR, takže i Rusové toho nebyli ušetřeni (viz 1).

Předkomunistické Rusko bylo více ohroženo z Evropy než opačně (Švédové, Poláci, Napoleon). Daleko častější bylo spojenectví evropských monarchií s Ruskem třeba proti Turkům. Dnes se také účelově zapomíná, že československé legie vznikly v Rusku a dokonce za Rusko bojovaly u Zborova a Bachmače než přišla bolševická revoluce, která legionáře postupně přivedla k vystoupení proti jejich vládě. Součástí současné protiruské kampaně je předstírání, že Rusko je bytostně komunistické nebo alespoň totalitní, že takové bylo a je a že komunistická totalita byla jakási bytostně ruská totalita.

Do větší šíře se rozbíhají dezinformace o dnešním dění. Na neznalostech kavkazských událostí se rozvíjí propaganda hlásající, že Rusko obsadilo jakési území Gruzie. Myslím si, že ani Putin toto nedokázal vysvětlit, protože je to složité. Po pádu Sovětského svazu vznikla na Kavkaze válka nikoliv proti Rusku, ale jednotlivých národů proti sobě. Šlo o vytýčení hranic mezi národy a vznik států, protože komunističtí zločinní vládci v rámci politiky „rozděl a panuj“ hranice založily tak, aby se národy dostávaly do sporů. V Azerbejdžánu zůstala celá obrovská oblast Arménů, v Gruzii dva národy nepřející si žít s Gruzínci v jednom státě. Na severním Kavkaze se chtělo osamostatnit Čečensko. Etnické hranice se tedy stanovily a samostatné státy vznikly. Čečensko bylo využito k muslimskému extremismu a Rusové nakonec jeho samostatnost zrušili, ostatní národy si samostatnost udržely víceméně s ruskou pomocí.

Ohledně Krymu se někdy šíří lži, že obyvatelstvo Krymu ruskou nadvládu nechce a referendum bylo zfalšované, ale tomu snad nevěří ani malé děti.

Podstatná okolnost ukrajinské krize je, že Ukrajinci opravdu do Evropy chtěli. Opravdu se chtěli zbavit vládce, který utahoval šrouby a byl obviňován z korupce. Chtěli se zbavit ruského poručníkování vedeného metodou cukru a biče, levnou naftou a plynem, obchodní závislostí východní Ukrajiny na Rusku. Puč byl ovšem proti legitimně zvolenému prezidentovi a byl proveden nátlakem na poslance v parlamentu pomocí ozbrojenců, jak jsme to viděli i v naší televizi. Vlády se bohužel zmocnili nacionalisté, kteří chtějí „jednotnou Ukrajinu“, zrušili regiony zavedené Janukovičem, které měly velkou samostatnost i v oblasti školství a jazyka, což znamenalo dominanci ruštiny v mnoha oblastech. Válku na východě Ukrajiny vyprovokovali nacionalisté, kteří by rádi tyto oblasti poukrajinštili, zbavili je ruské kultury a jazyka. Obyvatelé východu povstali v antimajdamech a zvolili si svoji vládu. Ta se ovšem může udržet jen s pomocí Ruska. Vliv zahraničí na rozpoutání konfliktu se přehání. Je sice pravda, že ukrajinští nacionalisté byli vycvičeni a vyzbrojeni v Polsku a bůhvíkde na Západě, ale bez vůle lidu by Majdam neuskutečnili. Také Rusové měli jistě vliv na východní Ukrajinu, ale rozhodující je vůle místního obyvatelstva. Na neřešení situace má vinu Ukrajinská nacionalistická vláda, která neplní Minské dohody, neudělala potřebnou změnu ústavy a nevytvořila na východě Ukrajiny autonomní oblasti.

Hybridní válka

Když už se neudržel mýtus ruského vojenského nebezpečí a informace, že Rusko je mnohem slabší než NATO, pronikla k lidem, kteří samozřejmě pochopili, že podstatně slabší protivník asi nebezpečný nebude, zavedl se pojem hybridní války. To je využití nějaké skupiny obyvatel k rozvratu státu. Především na východní Ukrajině vidíme, co je to hybridní válka. Vidíme, že musí být nespokojené obyvatelstvo, které má nějaké bytostné problémy, to potom povstane a ze zahraničí se mu pomáhá. Také v Sýrii je hybridní válka, ale uvědomme si, že kdyby nebyly velké části obyvatel nespokojené nebo nějak zfanatizované, ani zahraniční intervence by neuspěla. Něco takového u nás opravdu nehrozí a domnívám se, že nikde v Evropě. Pokud Putin podporuje nějaké nacionalisty v Evropě, je to politika mající mnoho forem a snaží se o ni všichni. Západ podporuje v Rusku opoziční síly a proniká tam pomocí neziskových organizací. Protože v rámci protiruské kampaně za všechno může Putin, jsem velice skeptický ohledně ovlivňování amerických voleb. Takovou podvratnou činnost je v kompetenci států zarazit, dnes jsou přece účinné ochranné programy.

Ve studené válce zvítězila pravda a otevřenost západních zemí. Lidé totiž vždy nakonec zjistí pravdu a přestanou věřit tomu, kdo lže, i kdyby měl náhodou pravdu. Současné lživé kampaně se proto komunistickým velmi podobají.

Současná protiruská kampaň je založena na propagandě. Jestliže tato propaganda využívá mýtů, nedokonalých a skreslených informací, případně vyložených lží, dává se protivníkovi do rukou strašlivá zbraň - pravda. Putin měl ve svém rozhovoru s Oliverem Stonem v odpovědích na otázky současné situace většinou pravdu. Třeba když řekl, že hackerské útoky lze dělat z notebooku z kterékoliv země světa. Jestliže z těchto útoků obviňují Rusko, je to nesmysl, i kdyby se hacker náhodou nalézal na ruském území. Jak se dokáže, že ho úkoloval Putin a nebyl to nějaký cizí agent?

Jestliže se pravda zakáže a pronásleduje, znamená to opuštění demokracie a lidských práv. Opustíme evropské hodnoty a dostaneme se do jakéhosi relativizačního stavu, kde už hodnoty neplatí. Nepravda zničí především nás.

Proč se vede pomlouvačná kampaň proti Rusku a vytváří se pocit ohrožení, když je vojensky podstatně slabší něž NATO a je jasné, že obsazení Krymu nebyl začátek „pochodu na Evropu“, ale jen etnický hraniční spor spojený s resentimentem a strategickým postavením? Je tato kampaň proto, že se chtějí mezinárodní monopoly zmocnit ruského přírodního bohatství? Je proto, že chtějí americké a jiné monopoly zisky ze zbrojení? Je pravda, že evropští neomarxisté vedou ideologickou válku proti konzervativnímu Putinovi, který nechce genderový feminismus, homosexualismus, multikulturalismus apod. a může tím nebezpečně inspirovat evropské národy? Nebo je nebezpečné samostatné nezávislé Rusku jako vzor evropským národům, které vidí v EU omezení své suverenity? Je to vzbouřený historický resentiment některých východoevropských národů (Poláků apod.) proti Rusku? Je to opravdu zastydlý antikomunismus, který se neměl příležitost pomstít a tak se snaží zlost vybít na Putinovi? Nebo je to slepé následování mýtů? Nakonec to také může být jen vytváření nepřítele, aby se na něj sváděly všechny nedostatky a neúspěchy (za všechno může Putin)? Měli bychom dokázat na tyto otázky pravdivě odpovědět.

Literatura: 1/ Timothy Snyder – Krvavé země – Prostor Praha 2013

Autor: Vlastimil Podracký | pondělí 26.6.2017 13:30 | karma článku: 27.65 | přečteno: 1628x

Další články blogera

Vlastimil Podracký

Proč zůstáváme chudými příbuznými?

Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu to „tvrdého jádra“.

9.10.2017 v 13:30 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 885 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Masaryk a naše doba

Po 80-ti letech jsou Masarykovy myšlenky, i když už nehovoří k dnešku, inspirativní, ale hlavně je pro nás jeho osobnost stále morálním vzorem.

18.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 267 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Babiš a demokracie

Dnes se projevuje vyčichlost obou hlavních ideálů Západu – marxismu a liberalismu. Proto je možné, aby se uplatnily nihilistické programy, které už žádný ideál neobsahují a reagují pouze na momentální lidská přání

12.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 1019 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Konfederační vlajka – symbol svobody a vzdoru

Boření starých artefaktů je snaha o rozchod s minulostí, která neodpovídá současné ideologii. V komunistické Číně kdysi také dělali „kulturní revoluci“ a sledujeme s napětím, jak to dopadne v USA

28.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 678 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše?

Chcete slyšet, proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše? Pokud ano, tak vám to řeknu, jenom musíte pořádně našpicovat svoje ušiska

18.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 6.16 | Přečteno: 202 | Diskuse

Radek Fiala

Ještě máme šanci...

Asi jsem si tu svobodu představoval jinak. Asi jsem si ten kapitalismus představoval jinak. Asi jsem si tu Evropskou unii představoval jinak. Asi jsem byl hloupej...

18.10.2017 v 8:06 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 346 | Diskuse

Ivo Panuš

… co ňáký lithium, až dojde k lámání chleba, tak pošlou do světa i ten náš Karlštejn ...

Ostuda, ale jinak to byl docela fajnový předvolební mítink, a ještě k tomu za přítomnosti televizních kamer. Je to zrovna pár minut co jsem shlédnul záznam z jednání naší milostivé vrchnosti ... Nebude lepší zůstat v pátek doma?

18.10.2017 v 8:04 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 200 | Diskuse

Jan Hurka

... k národu

Milý národe, opět jsou tu volby, ty jsi údajně jiskrou, z které ...požár zaplane. ....a po volbách se nic nestane. Je pozoruhodné, jak najednou všichni ví, co občana trápí a jaký nešvar cloumá společností. Určitě nejen já, zírám,

18.10.2017 v 7:12 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 154 |

Alena Kulhavá

Konkrétní řešení migrace, aby uprchlíci nechodili do Evropy, dělá Marian Jurečka už teď

na ministerstvu zemědělství. Vytvořil např. rozvojový program v Zambii, odkud odchází lidé nikoliv z války, ale kvůli chudobě a hladu. Jak program funguje a jaké má zatím výsledky?

18.10.2017 v 6:55 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 403 |
Počet článků 36 Celková karma 21.58 Průměrná čtenost 716

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.