Václav Klaus prezidentské kandidáty vyjma Topolánka a Zemana nazval marťany. Já bych z nich vyjmul ještě Hanniga a Hynka. Ostatní mi stále i po prohraných volbách připadají jako marťané.
Profesor Drahoš a ostatní neúspěšní kandidáti na prezidenta tvrdí, že svoji práci nekončí. Michal Horáček v DVtv https://video.aktualne.cz/dvtv/sazka-na-toho-ktery-nejmene-vadi-nebyla-spravna-drahos-vsech/r~21cf65b806a611e8b8efac1f6b220ee8/ zveřejnil svůj názor na vítězství Miloše Zemana. Z tohoto rozhovoru vyplývá, že ani prohra jej nepřiměla opustit figuru marťana, bytosti, která nežije zde v této zemi, přiletěla z vesmíru a pohybuje se přibližně v té bublině, kterou kdysi nazval prezident Zeman Pražská kavárna. Marťané nejsou ovšem jen jmenovaní neúspěšní kandidáti, je to mnoho dalších lidí.
Myšlenkový svět marťanů
Marťané se vyznačují chováním jakoby o prostředí, do kterého vkročili, mnoho nevěděli. Zdá se, že opravdu neví, ale hlavně si některé okolnosti nechtějí připustit. Lidé takto označovaní jsou především kosmopolité, život běžného člověka neznají, jsou nějak navázáni na zahraničí, buď svými styky, myšlenkovým prostorem svého života nebo příjmy, nebo jsou izolováni v pražském kosmopolitním prostředí. K tomu se mnohdy přidává světácká výchova v cizím jazyku, intelektuální a umělecká internacionální kariéra. Podnikatelská kariéra už není zcela určujícím parametrem tohoto prostoru.
Kosmopolita je především individualista. Je to přirozené, ve světovém prostoru se není čeho chytit, není nějaký světový kolektiv, ke kterému by byl možno cítit identitu. Proto tito lidé nemají sounáležitost s nikým, tedy ani s českým lidem. Český stát je jimi viděn jen jako součást světa, pouze v symbolické rovině, pokud český lid vyjádří nějaký odlišný postoj, je to jen nevzdělaný dav. Proto je pojem českého státu jaksi vyprázdněn, je to jen schéma. Všimněme si typického klišé: „Byli jsme vždy součástí Západu a musíme zastavit směřování na Východ“. Rčení je marťanského charakteru. Vůbec se netýká reality. Součástí Západu jsme samozřejmě a na Východ nesměřujeme. Možná je to jen signál donátorům na Západě, aby přisunuli peníze, dali zakázky a vůbec se příznivě tvářili k dalším darům, obchodům a stykům, nebo je to fabulace na základě ideologického smýšlení.
Rčení je jasně aktivistické, ideologické. Samo o sobě žádné směřování k Východu není, jde jen o obchody. Co když obchody na Západě jsou méně výhodné, než na Východě? Na Západě jsou trhy obsazené, hotové výrobky tam neprodáme a jsme jen dodavateli levných dílů a montovnou s třetinovými platy. Zatímco na Východě, v rozvíjejících se ekonomikách, máme příležitost uspět s hotovými výrobky s vysokou přidanou hodnotou a výhodnými investicemi, třeba traktory, letadly apod. (snaží se o to celé Evropa). Co udělá marťan na významném místě, pokud bude myslet vážně svůj názor? On sám se má dobře, nepotřebuje obchody s Východem. Možná tak sobecký a zaprodaný není, možná je prostě jen marťan.
Jakákoliv pochybnost o tom, že patříme na Západ, je zbytečná. Prozápadní smýšlení našich lidí je samozřejmé, přirozené. Pochybnosti jsou nejen zbytečné, ale i marné, přirozenost se nedá změnit. Ale proč ty pochybnosti? Proč obavy z Ruska? Proč štvavá propaganda proti Rusku? Proč neustálé hledání nepřítele v Rusku? Signály donátorům na Západě to nejsou, tam se totiž zdaleka tak moc proti Rusku nestaví. Co to tedy je?
Především vnitřní pochybnost, že směřování na Západ je dobré. To není pochybnost samotného marťana, ten je ideově a materiálně tak spojen se Západem, že pochybovat nemůže. Ale marťanova obava, jestli ostatní Češi na Západ směřovat chtějí a že je to vůbec výhodné, protože on totiž dnešní islamizující se Západ už není tím starým dobrým Západem a pochybnost, zda dnešní západní neomarxistické ideály jsou vlastně dobré a přínosné. Ne proto, že by snad Češi byli nějaký východní národ, ale proto, že reálně cítí ze Západu nebezpečí, proto se snaží, podobně jako Poláci nebo Maďaři o nějakou větší nezávislost. Marťan sice mluví o českém lidu jako o davu, hloupém a nechápavém, ale velmi pochybuje o tom, že to tak ve skutečnosti je. Má velký strach z toho, aby lidé neprohlédli, protože podstata toho, co marťané tvrdí, jsou klišé, fabulace nebo polopravdy. Proto se musí vytvořit figura nepřítele, aby se na něj svedly všechny opoziční myšlenky, prohlásily se za nepřátelské a Putinovské, byly nějak ostrakizovány, zakázány, nepřipuštěny, aby nevznikla skutečná svobodná diskuse, ve které by marťani prohráli hned první kolo, tak jako se Zemanem (a to ještě byl Zeman oponent velice buranský, nedůstojný, zatížený různými problematickými kauzami a určitě mnoho lidí odradil svojí osobou). Marťani by velice brzy velmi omezili svobodu projevu, slyšíme je přece neustále vyprávět příběhy o ruských webech, o hybridní válce atd. Proto potřebují válku. Europoslanec Štětina na Seznamu to vyslovil jasně: „Jsme ve válce s Ruskem, v hybridní válce“. Samozřejmě, válka je jediná možnost, jak zavést totalitu. Hybridní válka, kterou nikdo nevidí a ve skutečnosti není, se asi bude muset vyvolat.
Je zajímavé, jak marťani hledají na oponentech nedemokratické prvky. Přitom nemají jasno jak vlastně se demokraticky chovat. Když nechtějí referenda, je to snad demokratické chování? Možná ano, ale museli by to vysvětlit. Vyčítají prezidentovi, že dal trestně stíhanému člověkovi příležitost k sestavení vlády. Ale on tento člověk dostal hlasy třetiny voličů s dvoutřetinovým odstupem od nejbližšího politického subjektu. Chtějí tedy, aby se prezident nedemokraticky choval a nedodržoval zvyklosti? Neustále oponenty obviňují z xenofobie a tvrdí, že je situace obdobná době nástupu Hitlera ve třicátých letech. Chtějí demokracii po druhých, ale sami z ní mají strach. Tak co vlastně chtějí?
Další marťanské přesvědčení je multikulturalistické a čistě individualistické. Jim nevadí muslimové, jsou jim bližší než pro ně cizí český lid, který chápou jako xenofobní a nacionalistický. Jakákoliv zmínka o nějakém národě je pro ně nepřijatelná. Jakékoliv společenstvo, kolektiv, vyžaduje povinnosti, třeba nějakou solidaritu, sounáležitost s lidmi svého národa, nezištnou angažovanost pro národ nebo úctu k historii, rodičům a učitelům. Těchto povinností je zbavuje jejich kosmopolitní svoboda. Islamizace Evropy, skutečnost, že už jsou celé městské čtvrti na Západě muslimské, je nezajímá, tento problém v rámci marťanského myšlení si připustit nemohou, stále ho snižují, relativizují, odmítají o něm mluvit, oponenty častují různými nelichotivými výrazy. Nakonec s migranty budou mít problémy jiní, ne oni. Proto také každý mluví o jiném nebezpečí. Resistentní konzervativní lid nechce islamizaci, marťanům islamizace nevadí, dokonce s ní počítají, stále všechny přesvědčují, jak jsou ti muslimové hodní, proti kvótám se staví jen pokrytecky. Marťanům jsou migranti bližší než izolace, kterou by odmítnutí migrantů přineslo.
Navíc mají marťané z nacionalistů obavy. Jednak vědí, že národní zájmy vlastně zrazují a mohli by být za to nějak nacionalisty obviňováni, jednak mají obavy z uzavření hranic a z reakce jejich západních donátorů, obchodních partnerů a jiných osob, se kterými jsou ve styku. Nemají ovšem dosti invence k tomu, aby popřemýšleli o tom, jak zájmy národa nezrazovat a přitom sebevědomě součástí Západu zůstat, tedy nějaké takové řešení, které se realizuje v Polsku a Maďarsku. Zatím mne z marťanů nikdo nepřesvědčil, že dokáže mít tolik invence, aby dokázal takovou politiku dělat. Veškeré dosavadní projevy byly buď vazalského charakteru směrem k Západu, nebo velmi chabé a nepřesvědčivé pípání, že budou hájit státní zájem, aniž by vysvětlili jak (nikdo z nich neřekl: „budu podporovat obchody s Ruskem a Čínou“, budu se trvale stavět proti přijetí migrantů).
Záporné vyjadřování a populismus
Profesor Drahoš předvedl ve své prezidentské kampani svoji marťanskou strategii velmi dobře. Oni totiž marťané nemají lidem co říci, oni nemají program, který by národu něco přinesl. Pokud národ rovnou nepoškodí, tak prostě nic nepřináší. Přece neřeknou na plná ústa, že jim islamizace Česka nevadí, že rozhodování lidí v referendech nechtějí, že naše pravomoci Bruselu klidně předají. Co tedy lidem přinesou? Směřování na Západ? Přerušení obchodů s Východem? Válku s Ruskem? Omezení svobody informací? Předání pravomocí Bruselu? To je to poslední, co lidé chtějí slyšet. Proto nemají jiný námět než jen propagandu proti oponentům. Očerňování a obviňování ze všeho možného. To samozřejmě do nějaké míry zabírá. Ale stavět na tom se trvale nedá. Několikrát byli slyšet, že budou lidi přesvědčovat o své pravdě. Ten hloupý lid, který věří populistům a xenofobům budou přesvědčovat. Asi si myslí opravdu, že je tak hloupý a když jej zbaví populistů Zemana a Babiše, extrémisty Okamury, že jej přesvědčí natolik, aby přijal nevýhodná a zbytečná opatření jen v rámci nějaké ideologie, která přináší jen nevýhody.
Hlavním obviněním oponentů je tzv. populismus. Ale, co je to populismus? Populismus je slibování nesplnitelného nebo provedení líbivých opatření, která jsou v konečném důsledku pro komplex společnosti nevýhodné. Takové sliby a opatření se sice vyskytly (třeba zrušení poplatku u lékaře, které zbavilo zdravotnictví prostředků). Marťané ovšem pojem populismu změnili: z jejich rétoriky lze odvodit, že populismus je, když opoziční politik plní vůli lidu. Ale marťané nejen že nebudou populisty, ale vůli lidu v žádném případě plnit nebudou a už dopředu to vědí, jejich poslání je aktivistické, chtějí měnit svět ke svému obrazu. Budou přesvědčovat lid, aby se vzdal své bezpečnosti, své svobody a svých pravomocí. To bude velmi zajímavé, ale jen tenkrát, pokud neztratíme svobodu a budeme moci se diskuse zúčastnit.
