Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Manželství homosexuálů opět na stole

5. 07. 2018 16:30:00
Vláda podala návrh na zřízení institutu manželství pro homosexuální páry, tento návrh má svoje příznivce i odpůrce. Hlavním argumentem je modernistický mýtus, že menšina má stejná práva jako většina. Co je to ovšem menšina?

Nejprve je zapotřebí stanovit, co je menšina. Definuje antropologický znak menšinu? Podle mého názoru nikoliv. Pokud bychom postupovali podle relativistické ideologie do důsledku, museli by být menšinou světlovlasé ženy, protože je jich méně než tmavovlasých. Potom by je stát musel vzít pod ochranu a trestat muže, kteří dávají přednost tmavovláskám, protože by to byla diskriminace, dokonce rasismus nebo alespoň xenofobie. Možná už některý ideologicky posedlý aktivista něco takového připravuje.

Antropologický znak tedy menšinu nedefinuje, menšiny jsou definovány kulturně a svojí identitou. Když jsem Čech a cítím identitu k českému národu, je jedno jaké mám vlasy a jakou sexuální orientaci, dokonce jsou lhostejné rasové znaky. Jak se začnou vytvářet skupiny, začnou se hádat. To je proradný projekt, jak nás rozdělit a panovat nad námi. Na druhé straně, máme-li něčeho dosáhnout, musíme být jednotní. Jednota musí obsahovat v sobě toleranci k odlišnostem, ale pouze toleranci, nikoliv rovnost, protože snaha o rovnost skupin je čertovo kopýtko hádek a neshod. Všichni vědí, že rovnost neexistuje, to co je přirozeně nerovné, se narovnat nedá, snaha o rovnost je kontraproduktivní a vždy přináší jen pocity diskriminace a věčné neshody. Názorová desintegrace vzniká ze špatného myšlení, neznalosti hodnot, pošetilých požadavků na práva, která přirozeně neexistují, nebo je to snaha o výsady.

Každý národ má svoji kulturu a do ní zapadá určitý způsob chování, které ji doprovází. Každé společenstvo si vytvořilo svůj tradiční řád, který se osvědčil historicky a provedl společenstvo všemi nepříznivými okolnostmi dějin. Zasahovat do tohoto řádu znamená nejistotu ohledně toho, zda zásahy jsou opravdu příznivější než původní řád. Čistě ideologické zásahy se většinou nevyplatily, žádný filozof nevymyslel nic tak dobrého jako je tradiční řád, nic tak vyzkoušeného a funkčního. Známe případ komunistické ideologie. Víme, že jsme se nakonec museli vrátit alespoň částečně ke starým pravidlům řádu.

Další a další nesmysly přichází. Nebezpečnou myšlenkou je relativismus, který znamená srovnávání všeho do jedné roviny, všechno je si rovné, hodnotné se znehodnocuje, nehodnotné se vyzdvihuje. Řeknu rovnou: hodnotný útvar, jako je rodina, která plodí děti a vychovává je, se znehodnocuje a nehodnotný útvar, jako je neplodná homosexuální dvojice, se vyzdvihuje. To vše proto, aby bylo vše rovné, aby všichni měli stejná práva.

Lidé si rovni jsou, ale jen jako jednotlivci, jsou si rovni před principy, tedy před zákony a mají startovací rovnost, tedy rovnost příležitostí. Tak je roven homosexuál heterosexuálovi a nikdo diskriminovaný není. Rovnost kolektivů neexistuje. Všechna lidská práva se vztahují k jednotlivci. Rovnost sexů je nesmysl. Mýtus o rovnosti sexů a rovnosti nějakých skupin není podložen ničím než lidskými skupinovými zájmy a přáními. Je to boj o výsady těch, kteří chtějí dosáhnout něčeho na úkor ostatních, chtějí tedy dosáhnout toho, co sami nejsou schopni vytvořit a v rámci relativistické rovnosti jim to mají druzí poskytnout. Homosexuálové nejsou schopni vytvořit děti, chtěli by si je tedy adoptovat. Jejich manželství nemá žádný význam než jen ten, aby byli neodůvodněně rovni ostatním a tím prezentovali svůj způsob sexu a života jako rovný i když rovný není, nevytváří hodnoty, které vytváří většinová společnost. To je asi tak, jako když bych nemohl dosáhnout díky svým vlastnostem úspěchů v podnikání jako ostatní, ale chtěl bych mít stejný výsledek. Rovnost ve výsledku být nemůže, o tu se snažil komunistický režim. Víme, jak to dopadlo.

Přitom celá věc je velmi jednoduchá: Lesbičky mít děti mohou (případně i umělým oplodněním), stát se matkami samoživitelkami a homosexuální muži přece mohou pomáhat v rodinách svým příbuzným vychovávat jejich děti, být hodnými strýčky (jak to v minulosti vždy bývalo). Děti z dětských domovů, které jsou určeny k adopci, mají dostat přednostně heterosexuální páry, na druhém místě samostatné ženy. Představa, že by dva muži vychovávali dítě, je téměř neskutečná, nedovedu si to představit. Takové dítě nemůže dostat správnou výchovu. Je to nejenom samo o sobě hloupost, ale není na to žádné právo, ani přirozené, ani to co se jako lidské právo uznává. Naopak musíme chránit děti a jejich práva před konstruktivistickými výmysly šílených ideologů.

Společnost by měla být integrační, menšiny by měly splynout s většinou do té míry, do které je to možné, tolerance odchylek by měla být taková, aby odchylky společnost nedesintegrovaly. Antropologické odchylky by měly do kultury zapadat, nikoliv se z ní vyjímat a projevovat se samostatně a společnost kulturně rozkládat. Odchylek bychom si neměli všímat, neměly by mít nějaké výsady, nějak se zvýrazňovat. Jen tak budeme společností rovných lidí se stejnými právy. Právo totiž nepadá z nebe, právo si musíme zasloužit prací, hlavně tím, že plníme přirozené povinnosti k lidskému rodu, což je přednostně rození a výchova dětí. Tuto schopnost zřejmě všichni nemají, takže nemohou mít ani právo.

Ještě trochu odbočím k problému propagace homosexuality. Jestliže jsou lidé, kteří mají schopnost se orientovat heterosexuálně i homosexuálně a o jejich konečné orientaci rozhoduje výchova a prostředí, potom je v zájmu společnosti, aby se takoví jedinci orientovali heterosexuálně a vznikaly normální vztahy a rodiny a to i za cenu toho, že třeba později se heterosexuální vztah rozpadne. Důležité je, že vznikly děti, které společnost potřebuje a jejich výchova proběhla alespoň převážně v normálním rodinném prostředí. Z uvedeného vyplývá, že vliv homosexuální kultury by se měl omezovat tak, aby mladé lidi nezískával k tomuto způsobu sexu. Společnost musí bránit sebe a svoji budoucnost. Nemyslím si, že sexuální orientace je u jednotlivce determinovaná. Víme, že právě úpadkové společnosti (starý Řím) byly úpadkové především proto, že svoji původní kulturu ztrácely právě na úkor dekadentních prvků, které společnost postupně rozložily a zničily. Víme, že homosexuální praxe byla běžná právě v úpadkovém prostředí. Tolik homosexuálů, jak se popisuje v římské společnosti, přece nemohlo být přirozeně determinovaných, museli být pro tento způsob sexu získáni okolím!

Autor: Vlastimil Podracký | čtvrtek 5.7.2018 16:30 | karma článku: 32.41 | přečteno: 1118x


Další články blogera

Vlastimil Podracký

Výročí 21. srpna předmětem politického boje

Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplyne letos v srpnu 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo.

11.8.2018 v 19:15 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 615 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Trump v nepřízni ideologů

Americký prezident Trump vyjel na svoji obchodní a zabezpečovací misi do Helsinek, kde se setkal s ruským prezidentem Putinem. Už samotná cesta byla jeho odpůrci kritizována a posléze její závěry zvedly vlnu odporu.

18.7.2018 v 13:30 | Karma článku: 33.68 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Rozhovor: Akutuáně červen

Nejdůležitější: Pořád je to o bydlení. Mladé rodiny musí dostat levné bydlení v místě, kde mají zaměstnání. To je zásadní věc. Jinak dají za nájem to, co vydělají a rodinu nikdy nezaloží.

13.6.2018 v 13:32 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 188 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

Trhovec z Gorlovky

Zoufalý schematismus Hollywoodu i domácího filmu trpí nedostatkem scénářů. Náhodou jsem narazil na Youtube na příběh z kterého by podle mě zkušený scénárista a režisér vydolovali Oskara.

19.8.2018 v 1:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Irena Aghová

Romeo a Julie navždy s námi, nebo proti nám?

Následující příběh je fiktivní, stejně jako osoby v něm vystupující. Jádrem příběhu je, co z nás dělá podvědomí uhoněného času a jakým přínosem jsou pro nás příběhy, které nás smí zlidšťovat. Povídka je v ich- formě.

18.8.2018 v 22:26 | Karma článku: 5.04 | Přečteno: 105 | Diskuse

ján sliacky

Klamavá reklama hloupé ženy a bezdomovec na plakátu

Jsou ženy - spotřebitelky - tak hloupé...? Nebo je to jenom snaha některých lehkoživků a neúspěšných ve svém oboru...? Máme v hlavách ještě trochu toho rozumu, nebo bereme vše, co se nám nabízí, za bernou minci...?

18.8.2018 v 22:19 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 260 |

Zdeňka Ortová

Stala jsem se obětí intrik, tak se mstím

Ve svém prvním zaměstnání jsem se stala obětí intrik. Abych se z toho nezbláznila, začala jsem se bránit tím samým a teď se mi líbí stavět lidi proti sobě.

18.8.2018 v 18:35 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 745 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Lékařské prohlídky nařízené zaměstnavatelem

Ve skutečnosti jde spíše o lékařská vyšetření, která nám nařídilo ministerstvo zdravotnictví a zcela vyrušilo naše právo nepodrobit se něčemu, s čím nesouhlasíme.

18.8.2018 v 14:50 | Karma článku: 27.01 | Přečteno: 1224 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 28.53 Průměrná čtenost 849

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.





Najdete na iDNES.cz