Několik vět do prázdna
Jak dokument sám, tak i jeho spolutvůrce Michal Kocáb stále stejně „bojují“, jakoby se nic nezměnilo, jakoby na východě byl nezrušitelný SSSR a svět byl ohrožen komunismem. Ani slovo o islámském terorismu, o islamizaci Evropy, ani slovo o úpadku západní civilizace, která se už neumí bránit proti morálnímu rozkladu a nástupu cizí civilizace. Ani slovo o podstatných problémech společnosti: o vymírání obyvatelstva, o znečišťování prostředí, o našich třetinových platech oproti západním zemím, o našem nedůstojném postavení v EU, kde jsme převážně jen dodavatelem levných dílů a montovnou. Nic z toho nezajímá slavné bývalé politiky. Jakoby to byly nové „kůly v plotě“ nechápající dobu. Pokud něco řeší, jsou zcela mimo realitu.
Naznačil jsem problémy nové doby, které ve srovnání s komunistickým režimem jsou stále ještě drobnostmi a někdejší „bořiči“ komunistického režimu mají právo na nějaké slovo ke dnešku. Je otázkou jak brát toto slovo? Je to poučení z minulosti? Nebo je to program pro dnešek? Ten druhý význam by byl v případě Několika vět zavádějící.
To neznamená, že v některých věcech stéle ještě nemohou mít pravdu. Ale nikoliv v těch zásadních a těch, které lidi zajímají a dotýkají se podstatných problémů. Dokument je právě omylný spíše tím co neříká a říkat by měl.
První bod dokumentu vyzývá, abychom se chovali jako zodpovědný člen EU, dostali se do jádra EU, přijali euro a starali se o naši obranyschopnost v rámci NATO a starali se o udržení liberálního řádu na Západě.
To je sice pravda, určitě bychom se měli chovat jako součást západní civilizace, také si myslím, že se tak chováme, ale v konkrétních případech to nezáleží jen na nás, jsou tu též druzí se svými zájmy, které nemusí být s našimi kompatibilní. Jestli se máme dostat do jádra EU a přijmout euro není přece záležitostí politického gesta, ale pragmatické úvahy, zda je to výhodné. Budeme v tomto uskupení mít vůbec nějaké slovo? Nebudeme podporovat nefunkční projekt eura? Pochybuji, že by autoři manifestu měli připraveny argumenty pro svoje tvrzení.
Naše země má problémy s vývozem hotových výrobků do států na Západě a jsme stále jen dodavateli levné práce, ze které zisky odchází do ciziny. Vyspělé trhy jsou obsazené, náš obchod a investice jsou nejvýhodnější ve východních zemích. Požadavek, abychom se s těmito zeměmi nestýkali, zatímco celý svět s nimi obchoduje, zaznívá jako obhajoba cizích zájmů (nikoliv ovšem ruských).
Musíme hájit svoje zájmy a proto se také kriticky chovat k EU, odporovat jí pokud omezuje naše nezávislé rozhodování. Musíme vést nezávislou hospodářskou politiku v celém světě tak jak je to pro nás výhodné.
K čemu je politické gesto tohoto prvního bodu manifestu? Není to jen výraz nekritického vazalství? K čemu jsou obavy z Východu, když tu máme NATO několikrát silnější než Rusko? K tomu, abychom se ubránili ruské propagandě, nepotřebujeme euro a tvrdé jádro.
Druhý bod vyzývá, abychom se vrátili k podpoře lidských práv, západních civilizačních hodnot a k vládě práva.
U nás demokracii a svobodu dnes máme, možná i větší než v některých zemích na Západě. Lidská práva jsou dodržována a právní stát existuje. Západní civilizační hodnoty jsou v úpadku v celém světě a musíme se zamyslet, které jsou ty pravé hodnoty – svoboda a demokracie, a které jsou ty neomarxistické pseudohodnoty – multikulturalismus, genderový feminismus, homosexualismus, humanrightismus apod.
Určitě mohou být obavy z omezení demokracie a vzniku plutokracie, určitě jsou snahy, které by rády zavedly cenzuru a záminkou k tomu je jim vliv ruských agentur na náš informační prostor. Tyto nedemokratické snahy některých našich politických sil nejsou výsledkem nějaké konspirační činnosti, je to proces reagující na chování našich občanů. Dnešní občan byl posledních téměř třicet let pod vlivem ideologie globalismu, vychováván k individualismu a kosmopolitismu, což autoři tohoto dokumentu ve své předchozí politické činnosti podporovali. Neomarxistická relativizace zavedená globalismem znamená, že hodnoty přesahující jednotlivce – rodina, národ, stát - a vyžadující nezištnou angažovanost, byly zpochybněny a rozloženy. Výsledkem tohoto polistopadového ideologického úsilí vznikl občan, který volí populisty slibující „zářné zítřky“, nezajímají jej dlouhodobé projekty a budoucnost státu, sám se nezúčastňuje práce v politických stranách a oligarcha, který za něj politickou práci udělá, je pro něj přijatelný. Ale, kdo za to může? Snad Putin? Nebo východní nedemokratické státy? Kdo občana takto téměř třicet let vychovával? Nebyli to mimo jiné také autoři Několika vět?
Body tři až devět jsou spíše zbožná přání a v podstatě o nich mluví kdekdo a má je v programu. Bylo by zbytečně zdlouhavé je jednotlivě rozebírat.
Jak tato zbožná přání naplnit, nikdo neví. Kde se vezmou peníze, kde se vezmou lidé? Zase je to jen eklektický výčet požadavků, na které není síla. Není síla finanční ani morální. Kde se vezme sociální kapitál? Společnost nic nespojuje. Každý má jiné zájmy. Národní vědomí je oslabeno, všechny ideály nějak lidi spojující byly zpochybněny jako nacionalismus a xenofobie. Od lidí se požaduje, aby nehájili svůj životní prostor, aby jej uvolnili cizí civilizaci, aby se nestarali o budoucnost svých dětí, pokud je vůbec mají. Vědomí sounáležitosti není. Mladí lidé vidí svoje uplatnění ve světě, k tomu jim pomůže stát bezplatným vzděláním a výukou jazyků. Ke své domovině nemají žádné závazky, ta je tu jen na to, aby byla vyždímána a sloužila jednotlivcům k sobeckým zájmům. Tuneláři a korupčníci jsou jen produkty doby.
Ve skutečnosti nepříznivé důsledky nejsou výsledkem nějaké konspirace, nějakého spiknutí, nějakých ruských trollů, nějakých „temných sil“. Jsou výsledkem ze Západu převzatých ideálů, především neomarxistických, které neobsahují podstatné občanské ctnosti. V této ideologii se zapomnělo, že společnost funguje jen, když funguje rodina, když je dostatečný sociální kapitál získaný výchovou k národní hrdosti, k nezištné angažovanosti, když peníze nejsou měřítkem všeho a solidarita nejsou jen dary na charitu. A také, že kromě lidských práv existují povinnosti ke společnosti, která člověka vychovala, k rodičům a vychovatelům. Dále též, že práce se hodnotí odměnou a nezištná angažovanost se odměňuje úctou, že je důležitá poctivá práce a ne žebrání o dotace. A také, že tuto zemi je zapotřebí hájit, zajistit potomkům budoucnost, bojovat za zachování naší kultury a jazyka. K tomu je zapotřebí nepřijímat ve větší míře nepřizpůsobivé přistěhovalce, zvláště když našich dětí je málo a v budoucnosti se mohou ocitnout v menšině. Na to vše zapomněli právě tvůrci tohoto manifestu jak v této době, tak i ve své někdejší politice. Dnes nás chtějí poučovat. O čem vlastně?
Konečně poslední bod desatera vyslovuje požadavek, aby média nebyla v rukou politiků a peníze cizích nedemokratických mocností neovlivňovaly soutěž politických stran.
Když nebudou média v rukou politiků, v jakých rukou tedy budou? Je snad zaručeno, že novinář je skutečně politicky nezávislý? Když jsou média v soukromých rukou, budou přece vždy pracovat v zájmu svých majitelů. Zájmy mohou být různé, ale i politické. Když je politická scéna úplatná, tak se ovlivní i výsledky voleb a to kýmkoliv, kdo bude mít dost peněz.
Má-li náš lid vzdorovat velkým penězům, ať už zahraničním nebo domácím, musí pracovat ve velkých politických stranách majících desetitisíce členů nezávislých na sponzorech, tvořit programy a vybírat kvalitní lidi ze svého středu na kandidátky. Toho právě v důsledku předcházejícího vývoje lidé nejsou schopni. Fenomén mentálního odloučení od kolektivů rodinných, obecních a národních je vede k pasivitě a přenechání politiky mocným.
V případě sdělovacích prostředků je to podobně. Nezávislé sdělovací prostředky musí být podporovány lidmi tím, že budou využívat jejich produkty a tím je živit. Pokud by sdělovací prostředek byl v rukou nějaké cizí mocnosti, potom je zapotřebí zveřejnit financování, aby všichni věděli, kdo za médiem stojí. Jenže to je stále dokola jeden problém, nedostatek angažovanosti lidí na základě přesvědčení, že politika je supermarket, ve kterém jen vybírají zboží, ale práci pro stát žádnou odvádět nemusí.
Závěr
V současné době, nejspíše pod vlivem hrozby islámské expanze, se občanská společnost mění, vrací se k národnímu vědomí a tradicím a k pomalému, zatím velmi chaotickému občanskému uvědomění. Jestliže tento trend bude nepochopen jako občanská obroda v rámci západní civilizace, ale považován ať už z neschopnosti nebo záměrně za provýchodní směřováním, potom opravdu může dojít k rozpadu EU, neboť tyto trendy jsou v okolních zemích ještě silnější než u nás.
Vlastimil Podracký
Ukrajinské přistěhovalectví
Mnohdy slyším nářky na Ukrajince, kteří využili výhodných podmínek a zvolili naši zemi ke svému exilu. Nemůžeme však vidět jen záporné stránky tohoto exodu.
Vlastimil Podracký
Nevíme, kde žijeme
Charakter současného života se nedá zařadit k žádnému tradičnímu evropskému ideálu, občas se objeví něco jako liberalismus apod., což ovšem není pravda. V podstatě žijeme v jakémsi chaosu.
Vlastimil Podracký
Kam kráčíš Evropo?
Evropa je už ve své podstatě unikátní světadíl. Je složena z mnoha národů, z nichž jen některé se exkluzivně cítí Evropany, většina směřuje svojí kulturou a vazbami jinam.
Vlastimil Podracký
Fialova vláda jako budíček do reality
Myslím si, že selhání Fialovy vlády je tolik, že to musí vzbudit národ k činu. Většina věcí vypadá jako schválnost, jako by si dělali z nás legraci.
Vlastimil Podracký
Dezinformace a megalež
Na jistém památníku v českém městě musel být odstraněn nápis popisující dnešní dobu slovy: „Lež se stala normou“. Establishment donutil nápis stáhnout.
Vlastimil Podracký
Zelenského slzy
Zelenského činy mají mnoho rozporů, které vedou k otázkám o jeho osobnosti, životě a potažmo o významu těchto rozporů pro celou Ukrajinu a Evropu.
Vlastimil Podracký
Důchodová reforma nás nezachrání
Prezident svým pozdním podpisem odložil počátek platnosti změn důchodů o měsíc. Viditelně to bylo proto, aby žadatelé měli ještě možnost požádat o předčasný důchod podle starých předpisů.
Vlastimil Podracký
Ministr Pavel Blažek v hospodě
Stala se neobyčejně závažná věc, podle mnohých znaků dokonce světového významu: ministr Blažek se setkal v restauraci s Martinem Nejedlým, někdejším poradcem prezidenta Zemana.
Vlastimil Podracký
Test vazalství
V internetovém deníku Seznam byl uveřejněn článek Daniela Anýze polemizující s článkem o českém antropologovi Aleši Hrdličkovi ve Washington Post označujícím ho za rasistu.
Vlastimil Podracký
Zkáza nebo zachování – recense Přemysl Janýr
Přemysl Janýr v následující recenzi na knihu Zkáza nebo zachování autora Vlastimila Podrackého souhlasí přednostně s kritikou individualismu ve prospěch kolektivismu.
Vlastimil Podracký
Na tuto vládu budou vzpomínat celé generace, pokud to přežijí
Politický avanturismus a nezodpovědnost za svěřený majetek státu za této vlády vrcholí. Je to skutečně jen neschopnost nebo organizovaná služba cizím zájmům?
Vlastimil Podracký
Poslední důchodce
Spor o podobu důchodů vedoucí k nějaké důchodové reformě je jen obvyklé přetahování o peníze, nehledá návod, jak peníze vydělat.
Vlastimil Podracký
Kdo nechce mír
Iniciativa Mír a spravedlnost vydala petici, která vzbudila v provládním táboře rozhořčení. Záplava odsudků srovnává tuto výzvu s komunistickými mírovými výzvami nebo dokonce s mnichovanským chováním předválečných velmocí.
Vlastimil Podracký
Jak pojmenovat současný aktivismus?
Konflikt mezi socialismem a liberalismem pomalu doznívá a začíná dominovat konflikt mezi globálním (univerzalistickým) a lokálním (patriotickým) přesvědčením. Mnozí lidé novému konfliktu nerozumí a vzniká pojmový chaos,
Vlastimil Podracký
V bolševickém stylu
Miroslav Mareš ve svém článku Prokremelské spektrum v ČR (Forum24 25.7.2022) sepsal kuchařku, podle které máme rozeznávat prokremelské trolly, uvedl krátce jejich genezi a s bolševickou útočností píše, jak je na ně.
Vlastimil Podracký
Mylné představy o komunistickém režimu
Komunistický režim je uváděn běžně jako nepřijatelný, ale jeho metody už nikoliv. Mnoho metod praktikovaných dnešními ekologickými a liberálními ideology připomíná, že jsme je už prožili
Vlastimil Podracký
Andrej Duhan: Konzervativní revoluce
Kniha Andreje Duhana je dobře napsaným nefilozofujícím, na politiku zaměřeným dílem o řešení postmoderního morálního chaosu a krize identity.
Vlastimil Podracký
Nebezpečný postpravdivý svět
Západní postmoderna je pro ostatní civilizace na naší planetě něco, co obdivují a zároveň nenávidí. Pro boháče z jiných kultur je to jakési prostředí k užívání života, pro chudáky lákadlem, kde by chtěli žít.
Vlastimil Podracký
Válka přijde ve středu
Válka je něčí zbožné přání, a to se musí nějak konkretizovat. Zpoza oceánu se snadno prorokuje. Někdo si válku přeje, někdo se jí hrozí. Proč došlo až k takovému termínu? Jak vznikla válečná situace?
Vlastimil Podracký
Vojna i mir
Jednání NATO s Ruskem je více než potřebné. Situace je napjatá a Rusové jako slabší z protivníků nemají jinou možnost než ji napínat, aby se problémy řešily. Jinak by se s nimi nikdo nebavil.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 22,14
- Průměrná čtenost 949x